Vinný sklep U Konečků

O víkendu jsme vyrazili s kamarády na jižní Moravu. A kam jinam, než do sklípku. Po 4,5 letech bez dětí.

Výlety do sklípků jsou tak trochu loterie. Pokud vybíráte jen na internetu, pak máte (pesimisticky vzato), 50% šanci, že se netrefíte a budete otráveni špatným výběrem. Dobrá zpráva je (optimisticky), že u 50% budete spokojeni. První varianta se nám stala již několikrát. Vybírali jsme, vybírali, něco vybrali, pak dojeli na místo, ubytování, jídlo v pohodě, ale víno byla mizerie. Když však trefíte to „správné ořechové“, pak víkend je naprosto úžasný. Takový se podařil tentokrát i nám.

Na doporučení švagra jsme si vybrali Vinný sklep pana Konečka. Pan Koneček je vinař srdcem i duší, který vinaří již několik desetiletí, přitom stíhá hrát v místní cimbálovce na zábavách.

Sklep se nachází v Mikulčicích – malé, asi 2. tisícové vesničce, která byla jedním z centrer Velké Moravy. Architektura sklípků není sice tak malebná, jako například ve Strážnici, ale zase celkové prostředí vesnice je historicky velmi zajímavé. Věděli jste například, že je zde hrob Sv. Metoděje? Archeologové předpokládají, že se zde nachází i hrob druhého věrozvěsta Sv. Cyrila.

Ale zpět ke sklípku. V přízemí sklepu hned u vstupu je jedna z celkově dvou místností pro posezení. Pojme až 20 osob (ta druhá pojme o něco více). Nás 16 se pohodlně vešlo do první místnosti k dvoum podlouhlým stolům s lavicemi. Součástí sklípku je i malý penzión, nebo spíše dva apartmány pro 4 a 6 lidí. Přímo nad sklepem je pak ještě jeden pokoj pro 6 lidí. Pohodlně se tak vyspí 16 lidí. V případě potřeby se v okolí určitě najde další ubytování.

My jsme sklep navšívili řekněme v tom nejhorším možném období – letošní víno ještě není a staré se již dopíjí. To však v našem případě až tak nevadilo. Krom ochutnávky vína jsme měli možnost ochutnat červený i bílý burčák. Na ochutnávku bylo 10 druhů vín. Upřímně jedno lepší než druhé. Je poznat, když se tomu někdo věnuje s láskou. Pro mě však byl neúžasnější červený burčák. Nikdy jsem tak dobrý burčák nepil. Vína jsem sice vyzkoušel, ale dál se věnoval už jen tomu burčáku. Taky ho dost padlo… 🙂

Pan Koneček o víně povykládal, řekl zajímavosti. Dost mě třeba zaujala myšlenka, kterou taky razím: jsou dva druhy vín, to které mi chutná a pak to ostatní. Líbilo se mi, jak reagoval na dotaz, co u konkrétního vína máme cítit. Odpověď vyrazila všem dech: Vy necítíte kandovanou papáju? Pak se dal do smíchu. Údajně je to celkově nejčastější otázka „degustátorů“. Aby ne, žádný se totiž nechce shodit a přiznat, že vínu rozumí jak koza petrželi. Každý pak tvrdí, jak ji tam cítí…

Degustaci jsme ve sklepě měli v pátek i v sobotu večer. Dva dny velmi dobrého vína, zpěvu (hrálo se na kytaru, mandolínu, housle) a jídla. Ostatně jednu specialitku zde na webu najdete za dva dny – pečenou paštiku. V pátek končila zábava poměrně brzo kolem půlnoci, v sobotu to někteří borci táhli až do 4 do rána (nechápu, jak mohli v 8 vstát…).

V sobotu jsme se s Lídou vydali odpočinout do vzdálenějšího aquaparku v Pasohlávkách – nově otevřený, velký aquapark rozdělený na dvě části – lázně, neboli módně nazvaný wellness, a bazény s tobogány. My si vybrali lázně a rozhodně jsme neprohloupili. V Ostravě sice nějaké lázně na Čapkárně jsou, ale ty se mohou jít zahrabat – velký vzdušný prostor, několik různých saun, vířivek, odpočíváren, no zkrátka paráda. Zvláštní je, že cenově to vyjde na stejné peníze jako Ostrava. Ach jo. Jedinou malou nevýhodou je, že wellness se otevírá až od 12 hodin. Čas jsme tedy „nějak“ využili. Vrátili jsme se do nedalekého Mikulova, přes který jsme přijeli. U pumpy Shell byla nějaká zábavua, nějaké stánky, takže se podíváme.

Neprohloupili jsme – v Mikulově se konal 6. ročník největšího festivalu guláše na Moravě – na 50 různých gulášů. Vyzkoušeli jsme aspoň 4 a jeden byl lepší jak druhý. Němci měli například oktoberfest guláš, Slováci z Podhajské kozí guláš, Maďaři debrecínský guláš (takový nevýrazný buřtguláš, čekali jsme víc), nebo jedna skupina měla srnčí guláš na švestkách. Nejvíc mi chutnal přávě kozí guláš, který nakonec i zvítězil u odborné poroty. Lídě chutnal pak ten německý.

V neděli před odjezdem jsme ještě vyrazili okouknout zmiňované hradiště. Krásný velký park s muzeem. Na podzim je to tam úžasné, vše hraje barvami. Dějiny díky popisům na vás dýchají odevšad. Krása.

Co víc dodat? Kdyby mě v pátek nenaštvali páni poslanci se svými poplatky za největší parkoviště v republice (na dálnici jsme zažili pro mě největší kolonu, která měla více jak 20 km), byl by to nejúžasnější víkend za poslední dobu. Ale co, kašlu na dálnici, byl to nejúžasnější víkend poslední doby.