V pátek jsme se vrátili po 14 dnech z Itálie, kdy jsem v půjčeném obytném autě projeli z východního na západní pobřeží Itálie a zpět. Podobný typ dovolené jsem zažil poprvé, zážitků je tak hodně, proto jsem info rozdělil do několika částí. V té dnešní se vrhnu na samotné auto. Nejsem ostřílený karavanista, zkušenosti jsem sbíral na fórech, fcb a teď i reálně. Hlavně ale ty reálné věci nemusí být pro prvničky patrné. Z toho důvodu to píšu podrobněji.
Auto jsem měl půjčené z Lipníku nad Bečvou. Vyzvedl jsem jej v sobotu dopoledne. Jednalo se o Fiat Rimor Seal 5 na podvozku Ducata s alkovnou. Jízda a spaní pro 6 osob. Viz obrázky.
Pokud jste dosud řídili pouze osobáky, tohle vám přijde hodně velké. Na výšku 3,1 m, šířka 2,3 m a na délku 7,15 m. To je potřeba mít, hlavně v úzké Itálii, pořád na paměti. Zvláště tehdy, pokud použijete navigaci pro osobáky. 😞 My použili základní Sygic (případně Google mapy). Nejednou se nám stalo, že nás vehnaly pod nízký most, nebo do hodně úzkých ulic. Na řízení stačí skupina B, která je do 3,5 t. Stejně taková je i maximální celková hmotnost vozu. Moc ale nepočítejte s tím, že ji nepřetáhnete.
Jelo nás celkem 5 (2 + 3 malé děti). Brali jsme nějaké oblečení, jídlo, děti hračky a jedno kolo (původně jsem chtěl brát pro všechny). Před odjezdem jsem nechal auto se všemi náplněmi, osazené a nabalené zvážit – dostali jsme se na hodnotu 3,65 t. Ohledně váhy jsem studoval fóra, ptal se na fcb. U nás je prý drobné překročení díky výbavě policie celkem v pohodě, stejně tak v Itálii. Jen v Rakousku je zakopaný pes – na dálnicích mají váhy a bez skrupulí vás prý nechají zvážit a vyložit nadbytečná kila. Údajně ale do 3,6 je to celkem cajk a tolerují to, záleží jak se vyspí policajt. Upřímně mi nebylo dobře u žaludku, když jsem přes Rakousko projížděl a přemýšlel, co případně vyložit, vypustit. Naštěstí jsme měli štěstí a ani směrem tam, ani zpět, jsme žádný problém nezaznamenali a na váhu nemuseli. 🙂 Dnes již vím, že pokud by to bylo možné vypustil bych bez skrupulí vodu, protože v Itálii není problém načerpat znovu. Jen bych se asi neudržel a policajtovi bych něco o plýtvání řekl. Ale kdo ví…
Těch kol mi bylo celou cestu líto. S obytňákem jen tak lehce nezaparkujete, všude je daleko. Takže buď místní doprava, taxiky, pěškobusem, nebo sedět na zadku, což je škoda. Pokud jedete, to jedno kolo je minimum, když už nic aspoň si zajedete pro základní potraviny.
Vrátím se ještě k těm rozměrům. Na pumpách a kdekoli jinde zapomeňte, že zaparkujete na místech pro osobáky. Budete hodně čouhat do prostoru, nevejdete se. Na pumpách počítejte spíše s místem pro kamion. Pokud je plno, většinou se parkuje tak, že se dva obytňáky postaví za sebe. U nákupních center na místo zacouvejte, díky ostrůvkům mezi parkovacími pásy to není až tak velký problém. Pozor jen na větve stromů. Velká nákupní centra většinou nemají problém s místem, takže zaparkujete i přes několik míst. Bohužel ne na všechna nákupní centra se dostanete. V Itálii je cestování obytkami hodně rozšířené. Kolikrát jsem měl pocit, že je jich více než osobáků. Italové si zvykli parkovací místa omezovat na výšku, tj. jen pro osobáky. Netuším proč, ale i některá nákupní centra byla takto zprzněna. Hlavní problém je pak s parkováním, pokud se chcete podívat do historického centra, prohlédnout si město. Taková Pisa je na obytky připravena, ale co takové Limone sul Garda? Ani náhodou. Parkovali jsme v olivovém sadu (pokud někdo zajímá konkrétní místo, najdete jej v dalším článku). Italové s parkováním problém nemají a vrazí auta kde se dá.
Auto má vzadu hodně velký převis a tak vybočuje. S tím také počítejte. Kupodivu není až tak problém třeba na malých kruhových objezdech, ale při parkování, kdy stojíte na těsno. To se mi vymstilo při parkování na jednom stellplatzu, kdy jsem si nevšiml dřevěného sloupku. Jen co jsem si oddechl, že jsem ho nenabral zadkem, jsem ho sejmul bokem, když jsem se snažil vyjet a postavit se o něj dále. 😞 Šikovnost mě stála 3000 Kč. Také při průjezdu úzkých ulic si stále v zrcátku hlídejte zadek.
Vybavení auta je na cestování až na pár drobností príma. Ležení je vpředu nad kabinou, vzadu nad velkou garáží a v případě potřeby je ještě rozložitelné sezení. Na pravé straně je vařič s dřezem, nádobím. Na druhé pak za sezením je koupelna se záchodem a samostatným sprchovým koutem, což je výhoda, protože nemusíte vše před sprchováním schovávat. Pokud jste v kempu, sprchu asi moc nevyužijete, ale my využívali především stellplatzy, takže sprcha byla v permanenci.
Nádrž na užitkovou vodu je 100 litrová. Stejně velká je i odpadní. 5 lidí se při úsporném programu pohodlně vysprchuje a ještě voda zbude. Záchod má vlastní systém, kazetu. Odpadní nádrž i kazetu od WC je potřeba minimálně co dva dny vylít, jinak to v autě nepříjemně zapáchá. Interval může být snad i kapku delší, ale já jsem známý tím, že mám hodně citlivý frňák. Ze začátku jsme se strachovali, kde a jak to vypustíme, ale Itálie je obytkám zaslíbená a tak není problém třeba na pumpách buď zdarma nebo za drobný bakšiš odpad vypustit. Pokud už však jedete tzv. přes čáru, pak nezbývá než všechny odpadní otvory zašpuntovat. U záchodu stačí zavřít a na klapku pustit trochu vody.
Spaní i koupena je účelně postavena. Garáž velkorysá. Motorově je auto snad dostatečně výkonné, i když přes Alpy se občas zadýchávalo, zvlášť, když jste ztratili rychlost (špatně se pak nabírala). Co jsem však nepobral je, proč výrobce použil na sedačku bílý potah. Tady měl snad zatmění. Než vyjedete doporučuji použít nějaký přehoz, zvlášť pokud máte malé děti, jinak to nedopucujete. Pokud je mokro, jste u písečné pláže, doporučuji se zouvat a pucovat nohy venku, jinak neděláte nic jiného než pořád myjete a uklízíte. Stejně ale po příjezdu věnujete půlden čištění vozu.
S autem jsem během 14 dní najezdil 3,7 tis. kilometrů. Cestovní rychlost se pohybovala většinou kolem 100-110 km/hod. To se dalo jet za průměrně za 10,5 l nafty. Hodně jsem využíval tempomat a rychlost pouze korigoval páčkou. Vzhledem k velikosti se i 100km/hod zdá dost vysoká rychlost. V Itálii hodně řidičů jezdí dost pod limit a tak není problém s touto rychlostí předjíždět a to docela často. Na řízení si však hodně rychle zvyknete. Horší je pak přesedlání zpět do osobáku. Pocitově jsem si připadal, že sedím na zemi a škrábu zadkem asfalt a co se týče rychlosti hanba mluvit – ani jsem nevěděl jak, ale na dálnici bylo v mžiku 150 a mi připadalo že stojím. Naštěstí se to rychle srovná.
Když už jsem zmínil to předjíždění… Řízení v Itálii je hodně odlišné od našeho. Italové jsou většinou klidasi, pokud se doprava zastaví, všichni v klidu čekají, nikdo netroubí, nespěchá. Pokud potřebují vyjet z boční ulice, najedou si do půlky cesty a čekají, kdo je pustí. Věřte nebo ne, je to velice rychlé – první, druhé auto zastavuje. Chodci se snad ani nerozhlížejí a vejdou do vozovky. Pokud přece jen čekají, zase první, maximálně druhé vozidlo zastavuje a pouští vás. Když vás náhodou někdo na přechodu přehlídne, nebo zaregistruje pozdě, omlouvá se. Rychlost až na pár výjimek dodržují, spíš jezdí jak jsem psal méně. Na dálnicích jsou všude radary, všechny řádně označené. Řada dálnic je tříproudová. Nikdo neřeší v jakém pruhu kdo jede. Levý, pravý, prostřední – je to fuk, když někdo spěchá, tak mu uhne. Nájezdové pruhy jsou krátké, stejně je ani Italové nevyužívají celé a jakmile najedou ve velmi malé rychlosti na dálnici, hned se řadí, když je tam plná. Ostatně čára není zeď a tak předjíždějí kde se jim chce. Ovšem většina se spíše táhne způsobně celé kilometry za vámi. Bez problémů. Ital je zkrátka pohodový řidič, jen tak něco ho nerozhází. Když však začne lamentovat je to v té jejich řeči úsměvné. Většina českých řidičů by měla jet povinně do Itálie na zkušenou. Jediné, co jsem u nich nepochopil, tak to bylo předjíždění našeho obytňáku na dálnici. Většinou totiž auto dojeli a kus jeli jakoby za mnou v rychlém pruhu. Párkrát jsem se tak dostal do problémů, kdy jsem dojel auto přede mnou a chtěl začít předjíždět a musel si hlídat Itala z mnou co udělá. Občas zrychlili a začali předjíždět. Tohle nevím jaký má smysl. Zda čekali, zda nevybočím, nevím.
Pokud jste dočetli až sem, budu rád za komentáře ať už zkušené karavanisty, nebo lidi, co to vyzkoušeli poprvé jako já. Podělte se s ostatními o své zkušenosti, nadšení, problémy. Neváhejte položit i nějakou otázku. Budu-li vědět, pokusím se odpovědět, nebo odpoví někdo zkušenější.
