Cesta na školení do Prahy

Tak jsem po delším čase vydal do Prahy na školení. Při hledání vhodného spoje jsem měl na výběr ze dvou možností – klasické Pendolino, nebo RegioJet. Samozřejmě jsem zvolil druhou možnost. Jednak jsem s tímto dopravcem neměl tu čest a rád vyzkouším nové věci, a taky si ČD účtují o 200 Kč víc. Ne že by mě zajímal ten cenový rozdíl, přece jen to platila firma, ale nějak z podstaty věci jsem spořivý i za cizí peníze. Jízdenku jsem zakoupil přes internet – pár kliknutí a měl jsem ji v počítači. Jediné, co mi trošku vadilo, byla platba. Pokud nemám něco ošaháno a firmu neznám, mám nedůvěru k takovým platbám. Z tohoto důvodu bych spíše uvítal PayPal. Ale to je jen můj problém. Z Ostravy jsem měl vyjíždět 4:58.

Dorazil jsem o 20 minut dřív a v garážích Koma na Svinově nechal auto. Tady mě zaujal systém parkování. Nejedná se totiž o klasické parkování, kdy přijedu do garáže, zajedu do boxu, zamknu, sejdu pár pater a jdu. Tady přijedete před jedny ze tří vrat. Brána zavřená a před bránou ještě závora se semaforem, na kterém svítí zelená. Člověk neznalý tohoto typu parkování, se automaticky stává brzdou, protože tápe. Celý systém parkování je založen na automatice – přijede „paleta“, na kterou najedete, vyjdete ven, stisknete čudlík na vydání lístku a čekáte. Vrata se zavřou a „paleta“ s vozem vyjede neznámo kam do útrob parkovacího domu. Celý úkon i s tápáním a divením zabere cca 10 minut. Pokud takových parkovacích noviců je více, můžete mít problém se stíháním vlaku.

Vlak přijel na čas. Po nástupu už jsem se jen divil. Měl jsem vybráno sedadlo v relax zóně. Pohodlné velké kupé o 4 prostorných sedadlech s dostatečně velkým stolkem před sebou, na který se pohodlně vejde notebook i jídlo. V kupé na podlaze koberec. Všude čisto. Internet fungoval, sice s výpadky, ale to se dá pochopit. Měl jsem dost práce i bez internetu a tak mi občasné výpadky po cestě nevadily. Cestou byla k dipozici jak americká káva a čaj, tak v průběhu jízdy i poctivá dobrá káva, vše zadarmo. Největší překvapení mi způsobila toaleta. Otevřel jsem dveře. Nejprve mi spadla brada a pak jen: „kurva, ono to jde…“ Na záchodě hrála příjemná hudba, na umyvadle byl kalich orchideje, toaletní papír v několika rolkách a na utření rukou jemné ubrousky. To, že ten záchod byl čistý a nebylo tak nutno se usednutím bát o své zdraví, ani nemusím říkat. Záchod jsem vyzkoušel i na konci jízdy. Byl stejně čistý jako při výjezdu.
Vlak měl cca 20 minut zpoždění, ale jelikož jsem vyrostl na dopravě ČD, počítal jsem s tím a neměl jsem problém. Ostatně problém nebyl na straně dopravce, ale na trati – údajně je tam nějaká výluka, či co. Nezjišťoval jsem to.

Na školení jsem si odseděl poctivých 8 hodin. Mimochodem takové školení se nedá srovnat se školeními, které jsou pořádány pro školy. Jako učitel jsem jich zažil několik. To je nebe a dudy. Tady to bylo nabušeno informacemi od začátku až po konec a rozhodně jsem se nenudil.

Po školení už zbývala jen cesta zpět. Jelikož jsem měl cca hodinu do odjezdu vlaku, trošku jsem se cournul a od Můstku jsem šel pěškobusem. Hlavní nádraží je docela povedeně přestavěno. Mě však vždycky zajímala stará budova. Vždycky, když jsem jel vlakem do Prahy, jsem průchodem starou částí koukal nahoru do kopule. Do staré části vedou jezdící schody. Proč je zmiňuji? Je to totiž jediná část, do které investor zainvestoval. Stará část nádraží je velmi spoře osvětlena, navíc malby i štuk jsou hrubě poškozeny. Vypadá to, že se o tuto část nádraží nikdo nestará. Jakoby někdo čekal, až to zchátrá úplně a pak tam postaví další obchody. Z těžkým srdcem jsem zamáčkl slzu – nesnáším tenhle šlendrián na historických věcech – a raději šel dál.

Na peróně stál vlak RegioJetu. Právě přijel. A tady mi spadla toho dne brada podruhé – jakmile vystoupil poslední cestující, dveře se zavřeli a stewardi a stewardky začali kmitat na úklidu. Hmm – jde to.

Bohužel, tím samá pozitiva toho dne skončila. Už z Prahy jsme vyjížděli s 20 minutovým zpožděním. Pravděpodobně zapříčiněno už pozdním příjezdem kvůli problémům na trati. Budiž. Co mi ale dělalo problém a co docela kazilo naprosto celý dojem z obou jízd, byla pokažená klimatizace v kupé, která mi na ruce i nohy foukala zoufale studený vzduch. Až po třetí urgenci klimatizaci vypli. Po každé urgenci stewardce jsem se jen dověděl, že to řekne nějakému teamleaderovi. Co je kruci špatného na obyčejném slově vedoucí, šéf, nebo jiný český pojem? Čeština je tak krásný jazyk, má plno krásných slov, ale my budeme pořad někomu lézt do zadní části těla, správně řečeno do prdele. Nejdřív to byly nějaké častušky, a teď zas czechpoint nebo nějaký teamleader. Tohle mi vadí.

No nic, školení se povedlo, a až na ten malér s topením, vím, že příští školení, nebo spíše jakákoli cesta do Prahy bude opětně RegioJetem, nebo možná novým dopravcem LeoExpresem. Celkem je to jedno. Věřím totiž, že třetí hráč přinese jen další zlepšení kvality a oba hráči na poli dopravy budou na tom zhruba stejně. ČD ať se jde vycpat. Pokud nezmění přístup, budou tihle dva, pak dlouho dlouho nic a teprve pak ČD.