Do Českého ráje s dětmi

Původní plán pro letošní dovolenou bylo italské moře. To nakonec (bohudík) nevyšlo a my zamířili do Českého ráje. Úžasná dovolená s maximem prožitků. Však posuďte sami a možná se příští rok vydáte do tohoto malebného kraje také. Jo a vše se dalo bez problémů zvládnout i s malými dětmi – 3 a 6 let.

Den první – za Rumcajsem

Vyjížděli jsme v neděli brzo ráno. Když už někam dál jedeme, chceme taky hodně vidět. Proto jsme na první den naplánovali zastávku u Rumcajse v Jičíně a se přesunuli na zámek Mnichovo Hradiště.

Jičín má krásné i když betonové náměstí. Nevím, co je to za módu vše vybetonovat. Jeli jsme zrovna v době, kdy v republice řádila tropická vedra, náměstí rozpálené do maxima. 🙁 Trošku zeleně by neškodilo.

Prohlídku jsme začali na vyhlídkové věži, kterou se na náměstí vchází. Pár schodů a celé město máte jako na dlani. Díky počasí bylo vidět i daleko do kraje. Po sestupu z věže jsme se podívali i do kostelíka a na nádvoří zámku, kde je v současné době muzeum. Tam se nám moc nechtělo. Vydali jsme se proto s dětmi do Rumcajsovy ševcovny s životními figurami všech tří postav – Rumcajse, Manky a Cipíska. Součástí je ševcovská dílna, herna pro děti, Mančina bylinková zahrádka a Cipískova ZOO. Děti lítaly od jednoho k druhému a nemohli se vynadívat. Je to moc pěkně uděláno.

Následně jsme se přesunuli do Mnichova Hradiště na zámek. Původně renesanční zámek přebudovaný Vajdštejny koncem 17. století na barokní sídlo. Součástí je i obrovská zahrada, která také stojí za podívanou.

Při našem příjezdu se na nádvoří a v zahradě konaly ukázky dobového života. Přes obrovské vedro jsme si je ale moc nevychutnali. S dětmi jsme zvládli 1. prohlídkový okruh – valdštejnské interiéry. Zámek dělá i dětské prohlídky. Bohužel ale jen v neděli ve dvou časech 10:15 a 10:45. Neděle sice byla, ale asi kolem jedné odpoledne. 🙂

Po prohlídce jsme už zamířili na Hrubou Skálu, kde jsme měli zaplacené ubytování. I když jsem měl v mobilu navigaci, celou dovolenou jsme se snažili jezdit bez ní, tj. jen s pomocí klasické papírové mapy. Když se podíváte na mapu, tak Mnichovo Hradiště je na opačné straně Českého ráje než Hruboskalsko. V podstatě jsou dvě možnosti jak se tam dostat – po E65 do Turnova a pak kousek po E442, anebo skrz Český ráj. Pokud jste unaveni cestou, spěcháte, druhou možnost nedoporučuji. Úzké klikaté a docela rozbité silničky, kdy jezdíte nahoru dolů a kdy máte pocit, že tam lišky dávají dobrou noc. Na jednu stranu je to úmorné, zdlouhavé, na druhou však zase potkáváte značky turistických cílů a můžete si říct – to chci vidět. To byl i náš případ. Jeli jsme kolem Drábských světniček, které 100% nesmíte vynechat, viz dále.

Ubytování

Stejda Google poradil ubytování v zámeckém hotelu Hrubá Skála. Proč ne. Na zámku jsme nikdy nebydleli a rozhodně jsme to chtěli vyzkoušet. Velký krásný zámek, kde se točila například pohádka Bajaja. Zámek a jeho interiérů jsme si užili dostatečně. Po celou dovolenou to byl náš startovní bod.

Pro ubytování jsme zvolili balíček Týdenní dovolená pro rodiny s dětmi. V ceně jsme měli polopenzi, což se ukázalo jako víc než dostatečné. Ráno jsme posnídali, přes den si vystačili s nějakým rohlíkem, ovocem a večer pak měli dvouchodovou večeři. Já měl původně z toho režimu obavu (diabetik), ale nakonec naprosto bez problémů, přes den na jídlo nebylo ani pomyšlení. Možná kdyby nebyly ty vedra, pak by to bylo trošku jiné.

V ceně dále byla 6x dechová terapie, 6x večerní pohybová aktivita, 1x prohlídka zámku, 2x hodina wellness, 1x Priessnitz walking a 1x bowling. Krom jídla jsme využili jen změněný wellness. Dechové cvičení jsme si na čerstvém vzduchu denně dělali sami. Prohlídku jsme nikdy nestihli, protože je jen v době od 10 do 16 hodin a to jsme byli pryč. Zámek si stejně během pobytu projde každý sám. Wellness jsou v překladu hotelu sauny, což vzhledem k věku dětí je o ničem, navíc ty vedra… Tohle jako jediné se nám podařilo vyměnit za perličkovou koupel, kterou jsme si užili my i děti. Priessnitz walking je 6km pobíhání po lese s tyčkami. To jsme se nachodili denně víc. I když máme bowling rádi, nestihli jsme jej. Dráha není přímo na zámku, ale je potřeba sjet, sejít do Sedmihorek. Ale přes den jsme měli jiný program a večer jsme už byli unaveni a nechtělo se nám.

Když zhodnotím celé ubytování, pak na jednu stranu bylo super, na druhou jsem byl z něj rozpačitý. Snídaně, večeře byly perfektní. Obsluha v restauraci na jedničku. Úklid pokoje bez problémů, vždy čisto, voňavo. Horší už to bylo s recepcí, tam to docela kulhalo. Slečny, paní moc nevěděly. Chcete se zeptat na půjčovnu kol, která je také na zámku. Moc o ni neví, zajděte se tam zeptat, nebo se ptejte kolegyně ráno. Stejně tak wellness. Chtěli jsme něco udělat se saunami. Na recepci jsme se dozvěděli jen že jsou dva druhy a že se na možnou změnu zeptají. Když jsem přišel za 2 hodiny, aby zjistil výsledek – „nevím, ještě jsem s nima nemluvila, zajděte si tam sami“

Když pominu nevědomost slečen, celý týden až na poslední noc byl perfektní. Poslední den a noc se na zámku se konaly dvě svatby (myslím, že byly dvě, protože hosté byli podivně rozděleni, nevěstu jsme ale viděli jen jednu). Ta jedna byla přímo na vnějším nádvoří u příkopu, kde jsme měli okna. Do tří do rána jsem oka nezamhouřil, protože nahoru bylo slyšet každé slovo, o hudbě nemluvě. Okna se zavřít nedala, protože bychom se v pokoji upekli zaživa. Ok, co se dá dělat. Ráno na recepci jsem si řekl o slevu. Hmm zase problém s recepcí. Ok, dáme slevu, pokud souhlasíte nebudeme vám účtovat parkovné 150 Kč/den. Cože jaké parkovné? Nevyspalý jsem si nebyl jistý vůbec ničím a chtěl jsem vypadnout. Dodatečně jsem hledal info o parkování. Samozřejmě nenašel. Na stránkách nic, stejně tak ani nikde při vjezdu na nádvoří žádná cedule. Dnes se na to dívám, jako na jejich jakousi úlitbu aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Příště budu pozornější. To jsem ale odbočil. Pojďme se podívat na další dny.

Den druhý – na Valdštejn a zpět

Na Valdštejn je možné se dostat dvěma způsoby – autem a pěšky. Autem je to mnohonásobně dál, je potřeba kus lesa objet. Pěšky vede cesta lesem napřímo po červené v délce 3,5 km. Po cestě je možné se kochat krajinou a když použiji slova Vaška z Jak dostat tatínka do polepšovny: „Ježkovy oči, tady je to samá skála“, nebudu daleko od pravdy. Procházíte jednou vyhlídkou za druhou, cesta vede i přes arboretum Bukovina. Zkrátka je co obdivovat.

Samotný Valdštejn je hrad vystavěný na skalách. Jeho kaple je viditelná i z hlavního tahu na Turnov. Krom jeho historie, děti zaujmou i místa kde se natáčely pohádky – Princ Bajaja (kamenný most), Arabela (druhá série, svatba Xenie a Fantomase v biliárovém sále), Anička s lískovými oříšky (most a brána), O uloupené divožence (most a místo za branou). Hrad je možné si prohlédnout buď samostatně, nebo s průvodcem. Pokud máte malé děti a netroufáte si na prohlídku s průvodcem, protože máte strach, aby děti nekřičeli, tady to klidně zkuste. Prohlídka probíhá velkou měrou i venku, takže není problém v případě problému poodejít.

Na cestu zpět dostali kluci drobné úplatky. Vraceli jsme se zase po červené, jen s tím rozdílem, že jsme si zašli ještě na Kopicův statek. Ten je turisty dost opomíjen, ale doporučuji jej navštívit. Teda abych byl přesný, konkrétně navštivte okolí. Samotný statek je v soukromých rukou, je nepřístupný, ale hned za ním v malé údolíčku je možné obdivovat obrazy vytesané do skal – tzv. skalní galerii Vojtěcha Kopice.

Cestou zpět jsme se občerstvili u arboreta Bukovina a pak pokračovali na Hruboskalské město s Adamovým ložem. Velmi úzký průchod do i z něj. Na loži je krásně vidět zub času a působení turistů. Kdysi to byl do skály vytesán otoman, dnes už jsou z něj sesezené trosky, ale s trochou představivosti si jej lze představit. Cesta končí přímo pod zámkem.

Když se vrátím ještě na Valdštejn, je možné se vrátit po žluté, která vede přes další vyhlídky, kolem Skautské věže (Dračí zub na kterou lezl Vašek s tatínkem v Jak dostat tatínka do polepšovny), a kolem hřbitova horolezců. Tady bych si ale troufl až s většími dětmi, je to neustále z kopce do kopce v délce 5 km.

Cestou Lídě odešly boty, také Tomášek s obyčejnými teniskami měl problém, takže jsme ještě sedli do auta a sjeli do Turnova na boty. Lídě se podařilo koupit, ale Tomášek měl smůlu. Některé shopy už měly zavřeno a ty které měli otevřeno zas neměli nic vhodného.

Den třetí -Sychrov a Trosky

Tom boty potřeboval, takže jsme se vydali do Liberce. Po nákupech jsme se vydali na Sychrov – další velmi krásný zámek s obrovským parkem. Tady nějak neřeší, zda je neděle nebo určitý čas. Dětské prohlídky jsou denně. Volba tedy byla jasná – prohlídka s princeznou. Můžu říct, že děcka hltala každé slovo. Velmi pěkně udělané. Než projdete zámek i park je odpoledne.

Pak jsme se vydali na Trosky – zříceninu hradu o dvou věžích. Původně jsme chtěli jít na hrad od rybníku Vidlák (ten, kde se Nárožný koupal s babetou a říká „Vodník,…, a říká mi Fando“ z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny), ale děti v autě usnuli a pro vedro, jsme zajeli až na parkoviště pod hradem. Nahoru vede dost příkrý kopec, ale jakmile vyšplháte na jednu nebo druhou věž a rozhlídnete se do kraje, stojí to za to.

Cestou zpět jsme už sjeli k rybníku Vidlák. Zaparkovali a drobně se prošli po hrázi a mezi skalami. Musím říct, že dneska by do toho asi Nárožný nevlezl. Hladinu pokrývají řasy a žabinec. Také molo a loďky chybí.

Pak už jsme se vydali na večeři. Jelikož jsme toho dne moc nenachodili, vytáhl jsem rodinku ještě na velmi malou procházku na Prachovinu, což je skalní útvar hned vedle hotelu. Z něj se v minulosti podnikaly útoky na zámek. Příkré schody zvládl i mladší Vašík.

Den čtvrtý – do skal

Čtvrtý den jsme toho stihli opravdu hodně. Bylo to nádherné. Jako první jsme se vydali do Prachovských skal. Úžasná 5 km procházka mezi skalami. Nevím, zda můžu napsat, že se jednalo o nejpěknější túru, asi ne, každé místo, které jsme během týdne navštívili mělo úžasnou atmosféru, krásné výhledy. Vydali jsme se po zelené. Zpočátku to šlo, ale jakmile jsme se dostali mezi skály, bylo to náročnější. Starší syn neustále skotačil kolem, v tom problém nebyl, ale Vašík občas stávkoval a tak jsme ho museli poponášet. Schody pro něj problém nebyl, horší byly přechody mezi nimi. Ale zvládli jsme to. Pokud se vydáte stejnou cestou, za pokladnou se dejte doleva. Pokud půjdete opačně, je to na startu hodně náročný výšlap, navíc se budete motat do cesty těm, kteří dbají na rady u vchodu.

Pro horko jsme se chtěli vykoupat, proto jsme se vydali do Sobotky na koupaliště. Jenže děti opětně v autě usnuly. Cestu jsme tedy trošku protáhli do sousední vesnice – Vesec u Sobotky. Ta je z filmů hodně známá. Točila se v ní řada filmů – samozřejmě zmíněný Jak dostat tatínka do polepšovny (obchod, kam jezdili nakupovat), Přijela k nám pouť, S čerty nejsou žerty, Jára Cimrman ležící spící a mnoho dalších. Vesnička je malebná, prostorné náměstíčko s hasičárnou, roubenky, zkrátka paráda. Tady bych si dokázal představit bydlení. Idylku „kazil“ jen hasičský rybník potažený žabincem, ale nemůže být vše dokonalé 🙂

Děti se vzbudily, takže jsme se mohli vydat na to koupání. Po odpočinku u vody jsme se rozhodli ještě stihnout hrad Kost. Stihli jsme ještě poslední prohlídku a i ta byla úžasná. Byl to první hrad, který jsme navštívili, který je v soukromých rukou. Nutno přiznat, že je to znát. Byl už podvečer, takže už jsme pomalu spěchali na večeři, a bohužel jsme se nestačili rozhlídnout po okolí, určitě by to stálo za to. Proto pokud tam pojedete, vyhraďte si více času.

Den pátý – Drábské světničky

Čtvrtý den byl dnem jakési únavy, naštěstí jen dopoledne. Nic se nám nechtělo. Pravděpodobně to bylo počasím, které samo nevědělo, co má dělat. Při snídani i dost vydatně sprchlo. Proto jsme se rozhodli, že pojedeme do Turnova, prohlídnem si ho a pak se teprve rozhodneme, co dál. Mě osobně Turnov nějak nepadl do oka. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a vydali se do centra. Jediné, co mě jaksi zaujalo byl chrám Narození Panny Marie, který je vidět zdaleka. Bohužel chrám byl uzavřen, takže jediné, co jsme viděli byl přilehlý hřbitov. Kupodivu podél zdi nesl celkem známá jména. Na náměstí jsme si dali vynikající kafe v Panorama Cafe.

Cestou k parkovišti jsme si všimli cedule na synagogu. V židovském kostele jsem nikdy nebyl, proto nám to nedalo a šli se podívat. Synagoga je malá, nijak honosná. Synagogu provozuje město Turnov, protože židovská obec v Turnově není, nejbližší v Liberci má svou vlastní. Dům má pohnutou historii. Nejdříve se zde několikrát vyřádil oheň, následně Němci a nakonec bolševici, kteří z ní udělali sklad. Městu se však povedlo synagogu zachránit a je možné si tak prohlédnout i jiné náboženství.

Po prohlídce jsme nakonec rozhodli, že cílem budou Drábské světničky. Parkoviště, nebo chcete-li startovací čára, je na parkovišti obce Dneboh. Nahoru vede děsný krpál, takže než jsme vyšli nahoru, koupali jsme se ve vlastním potu (to jsme ovšem nevěděli, že horší kopec nás čeká poslední den dovolené). Cestou nahoru si říkáte, kdy tam budeme, jestli to bude něco takového jako Prachovské skály, nějaký okruh, nebo něco podobného. Najednou však projdete po schodech štěrbinou a jste tam. Stojíte u rozcestníku a jen malé prudké schody do skal, ze kterých vidíte jen zastřešený kousek a říkáte si, má to cenu se tam nahoru škrábat? Nepůjdeme raději dále? Rozhodně nechoďte a běžte nahoru. Ze začátku jsou sice schody prudké, pak zvolní, ale dá se to bez problému zvládnout. Dokonce je zvládl i Vašík s maminkou v zádech. Nahoře jsou zbudovaná různá zákoutí, místnosti, dokonce i vězení. Rozhled do okolí je fakt parádní (tedy pokud je počasí).

Ze světniček jsme se vydali ještě na Studený průchod, kde i v těch největších vedrech je stálá teplota 10°C. Původně jsme chtěli jít ještě na Valečov – zříceninu hradu. Ale únava dětí a koneckonců i naše (bylo dusno), nám to nedovolila. Šešli jsme proto k autu a ke zřícenině dojeli. Zřícenina je to celkem zajímavá, postavena na 4 skalních masivech. Prohlídka je krátká, děti s tím neměly problém. Jediný problém jsem měl já, protože jsem pořád čekal, kdy to s průvodcem sekne a budem ho muset oživovat. Naštěstí to přežil. Kousek od hradu jsou Valečovské světničky. Vašík už začal stávkovat, proto Lída zamířila k autu a já se s Tomem vydal na obhlídku.

Cestou zpět jsme si ještě spravili chuť v pivovaru Svijany a nakoupili pár soudků, kryglíků a dalších propriet.

Den šestý – Trocha sportu neuškodí

Poslední den v hotelu jsme se nejprve prošli do Lázní Sedmihorky. Celkem nově opravený komplex objektů zeje prázdnotou. Bůhvíproč. Je to škoda. Snad je to jen dočasný stav. Cestou zpět jsme sešli z cesty a napojili se u Skautské věže na žlutou, kterou jsme pak došli k hotelu. Viděli jsme tak místo lezení Vaška s tatínkem z filmu, hřbitov horolezců a podívali se na další vyhlídku, tentokrát směrem k našemu zámku a Troskám.

Odpoledne jsme se vydali na Dlaskův statek u Turnova, kde jsme si půjčili kostkovy koloběžky a vydali se koloběžmo na Malou Skálu. Nikdy bych nevěřil, jak je taková jízda náročná. 7 km běhu jsme nakonec nedali. Zastavila nás asi 2km před cílem nádherná hospoda, kde jsme si dali pivečko, jak jinak Svijany, a báječné utopence. Po návratu jsme se opláchli v Jizeře. Člověk je tak zblblý těmi domácími bazény, aquaparky, atd., že už snad ani neví, jaké je to koupat se v přírodě, v řece. Já se takto koupal naposledy tak před 17 lety, kdy jsme s rodiči jezdili na Podhradí u Vítkova. Děs. Nicméně takovou koupel vřele doporučuji.

Den poslední – u Večerníčka

Ať jsme se v Českém ráji hnuli kdekoli, všude byl výhled na hrad Bezděz. Je sice mimo Český ráj, ale díky kopci na kterém je vystaven, je v kraji všude vidět. Proto jsme se rozhodli, že cestou zpět se na něj podíváme. Kdybych věděl do čeho jdu, nešel bych, nebo bych se lépe připravil 🙂 Obrovský kopec, kdy většinu cesty jdete po kamenech, poloschodech, schodech byl opravdu velmi náročný. V podstatě nejhorší výšlap za celou dovolenou. Vaška jsme museli celou cestu poponášet, nosit. Ač docela chladno (vůči předešlým dnům), bylo dusno. Navíc všudepřítomné vosy si nedaly pokoj. Nakonec jsme se vydrápali. Tom ještě zavelel, že chce na věž, no což, nedalo se nic dělat a musel jsem se zbytkem sil škrábat za ním. Počasí nebylo nic moc, bylo pod mrakem, nahoře docela razantně fučelo, ale i tak ta vyhlídka byla impozantní. Kdyby bylo krásně modré nebe, bylo by vidět opravdu daleko.

U paty výstupu jsme se ještě nutně museli fotit s dravci. Kluci jinak nedali, že chtějí mít památku s poštolkou na ruce. Příjemný pán klukům popsal co a jak a pak už jen zbývalo nasednout do auta a vydat se smět Praha.

Slíbili jsme klukům, že se zastavíme v Praze na výstavu k 50 letům Večerníčka. Autem jsme dojeli k metru na Letňany a pak metrem dojeli na Malou stranu k Valdštejnské jízdárně. Stihli jsme to jen tak tak. Na druhou část výstavy na Kampě už nezbyl čas, zavírali na nás moc brzo. Klukům se to líbilo, já s Lídou jsem od toho čekal více. Dvě patra, kdy ukázek scének různých večerníčků, od těch nejznámějších až po ty zcela neznámé.

Závěr

Dovolená se nad očekávání vyvedla. Sice mohlo být trochu mít teplo, ale máme nádherné vzpomínky. Pokud se s dětmi, ale bez nich do Českého ráje chystáte, můžete to zkusit jako my bez kol, nebo naopak s kolama. Ti cyklističtější ale musí počítat s tím, že se s kolem všude nedostanou a řada krásných míst jim zůstane skryta. Každopádně oba typy dopravy – chůze i kolo mají něco do sebe.