Dětenice dorazily i na Severní Moravu. Včera jsme se byli podívat s přáteli v Penzionu Hrad. Zajímavý penzion s hospodou ve středověkém stylu, kde marně budete hledat klasické osvětlení a slušnou výchovu číšníků a servírek.
Kamarád s kamarádkou slavili výročí svatby, tj. bylo potřeba vybrat stylový podnik a tak výběr padl právě na zmíněný Penzion Hrad, který sliboval trošku jiný zážitek, než klasickou restauraci, a internet nešetřil pochvalnými recenzemi.
Penzion s restaurací se nachází na okraji Frýdku-Místku (vůbec netuším, která část je která). Menší kamenná stavba s věží a velkým dřevěným oslem u vchodu. Jejich stránky dopředu slibovaly středověkou atmosféru a osvětlení při svíčkách. Osvětlení je docela problém. Přijít z jasného dne do takřka tmy… Chvíli trvá než si oči alespoň trošku přivyknou, ale nakonec se to dalo.
Servírka nás uvedla k velkému dřevěnému stolu, přinesla jídelní lístky a prý: „co si dáte, pacholci“. Pivo, víno, ani kohoutková voda není problém, za chvíli to bylo na stole.
Studium jídelního lístku zabralo delší chvíli, neboť číst něco v té tmě je docela oříšek. Jídelní lístek nešetří divnými názvy. Česnek dobrý smradlavý je například česneková polévka s tvarůžkem. Jídelní lístek se místy snaží o středověké názvy, které jsou však proloženy moderními názvy jídel. Škoda, tady by bylo docela príma, kdyby styl restaurace, její atmosféru dotáhli i do těchto malých detailů. Je jasné, že pivo, víno, těžko pojmenují prastaře, ale u jídel by to snad šlo.
Když už jsem u toho piva, docela mi v nabídce chybělo nějaké, i třeba jejich, speciální pivo, které by se lépe hodilo k celkové atmosféře. Plzeň si člověk dá kdekoli. Také čepování piva do klasických skleněných půllitrů jaksi nezapadalo. Naproti tomu víno i vodu nalévali do stylové keramiky. Nevím, zda je na vině chybějící keramika nebo (a moc bych se nedivil) nařízení EU. Určitě by byl vhodnější pěkný korbel.
K jídlu jsme si dali hovězí. Původní záměr, že bych si dal jehněčí, neprošel. Nebylo. Rázem byl jídelní lístek o dost chudší. Když jsme odcházeli byl chudší ještě víc, poněvadž od vedlejšího stolu jsme zaslechli, že není ani kuřecí.
Jako předkrm jsme si dali (tradičně) česnečky (já volil tu s tvarůžkem) a smažené krevety. Česnečka nebyla vůbec špatná, jen jsem marně hledal avizovaný smrad 🙂
Jako druhý chod jsme volili hovězí steaky. Volba padla na striploiny, bawette a steak hradního štolby. Talíře jsme protočili, každý vyzkoušel i maso ostatních.
Můj striploin měl být ovoněný bylinkami (rozmarýn, tymián, olej, česnek). Bohužel – jak jsem právě zjistil z jídelního lístku – zaměnili nám jídla, a já místo toho dostal bawette marinovaný v hrubozrné soli. Kuchař musel tu sůl právě někde nakutat, protože tak velká zrna jsem nikdy neviděl a rozhodně jimi nešetřil. Sůl nebyla jen u masa, ale našel jsem ji i v příloze. Ze začátku to byla docela zajímavá chuť (jedno dvě sousta), ale s dalšími a dalšími sousty sůl přebíjela vše ostatní. Postupem času jsem měl pocit, že mi vypadávají plomby a že je převaluji v ústech. Však znáte ten pocit. Jenže to byla ta sůl. Místo chuti jsem tedy řešil jen ji. Ostatní jídla byla výborná.
Na závěr jsme si chtěli dát desert. Výběr nebyl nijak oslnivý, spíš průměrný. Čekal bych nějakou specialitu, ale nic. Tady bych řekl, že to vyloženě podcenili – dát si například čokoládové fondue se sušeným ovocem mi přijde out. Proč sušené? V sezóně čerstvého ovoce? Nakonec jsem si vybral jablkový závin s vanilkovým dipem. Nenadchlo mě to. Kávu jsem si raději ani nedával, označení picolo v jídelním lístku mi trošku zavánělo.
Když celý včerejší večer zhodnotím, tak musím říct, že je to podnik velmi hezký, stylový, ale se spoustou nedotažených věcí (pojmenování jídel, pivo, servírování piva, záměna jídla, desert, …). I označení pacholku mi nijak zvlášť nesedlo, ale asi to patří k věci.
